Radim za svůj život přečetl stovky knih. A byla by škoda, kdyby si to nechal pro sebe. Máme pro Vás další jeho tip na čtení, tentokrát na delší dobu.
Léto budiž pochváleno. Zejména, pokud nám vydrží, bez jakýchkoliv restrikcí. Pak už zbývá jediná otázka. Jaké knihy si s sebou přibalit na dovolenou? Popřípadě si je pustit v autě či do sluchátek jako audioknihy? Chtělo by to něco lehčího, humorného, ale zároveň obsahově hodnotného. Přesně na to musel myslet autor David Michie, když začal psát svou sérií příběhů o dalajlamově kočce.
David Michie: Dalajlamova kočka, Dalajlamova kočka a umění příst, Dalajlamova kočka a síla meditace, Dalajlamova kočka a čtyři tlapky duchovního úspěchu
Díky kočce Sněžné lvici, které se dalajlama ujal, poznáme jeho běžný život mezi mnichy v klášteře Namgyal. Seznámíme se nejenom s jeho dvěma tajemníky, pro klášterní a světské záležitosti, ale i s paní Trinciovou, šéfkuchařkou pro významné hosty a s její dcerou Serenou, která v Dharamsale provozuje literární kavárnu.
Čtenář má prostě dojem, že se, alespoň na chvíli, nachází v těsné blízkosti dalajlamy, což je samo o sobě velice nádherný a uklidňující pocit. A jen tak mimochodem se seznámí se základy buddhistické moudrosti:
Nenamlouvejte si, že to, co je ve skutečnosti jen myšlenka, je bůhvíjaká pravda.
Myšlenky přicházejí, nějakou dobu se podrží a pak zase odejdou. Nejsou trvalé. Podobně jako mraky. Není podstatné, jak hodně zakrývají celou oblohu, ani jak dlouho. Nakonec stejně zmizí. Když jedna myšlenka odejde, nastává kratičký okamžik, než přijde druhá – a v tomto okamžiku můžete zahlédnout svou vlastní mysl. Můžete ji vidět takovou, jaká je – naprosto čistou, dokonalou jasnost.
Díky bdělé pozornosti postupně (napřed jen v záblescích) přijdeme na to, že naše mysl je ničím neohraničená a zářivá, a to jak v cítění, tak ve schopnosti vnímat. A jakmile nám to dojde, prožijeme nesmírně hluboký pocit klidu a neskonalou radost.
Sansára je o tom, že se točíme v kruhu, a naše mysl je ve vleku karmy a mylných představ. Nirvána je pravý opak: – oproštění. Spočinutí v přirozeném stavu našeho bytí. Rozpuštění pocitu, že nás cosi odděluje od všeho ostatního.
Jsme někdo jiný v tom smyslu, že máme jiné tělo. Ale jinak zůstáváme dál stejným jemným kontinuem. Jsme stejná energie. Energie nevzniká, ani nezaniká. A protože vědomí je energie, ani ono nikdy nezaniká. Mění se jeho podoba, to ano, ale vždy tady bylo a vždy tu bude.
My lidé máme jeden velký problém: pleteme si cosi dočasného, čemu říkáme „já“, neboli získanou osobnost, s našim jemným vědomím, které je primární. Upřednostňujeme krátkodobé zájmy onoho dočasného „já“. V jeho zájmu se dopouštíme i toho, že zraňujeme druhé.
Dalajlamovu kočku a umění příst a Dalajlamovu kočku a sílu meditace, stejně jako další knihy Davida Michieho najdete i u NÁS.