Cílem tohoto cestovního deníku je primárně pobavit Vás našimi “malichernými starostmi”, které v porovnání s tím, co tady každý den vidíme, starosti samozřejmě vůbec nejsou.
Dnešní den ale nebyl o nateklých nohách, potu a slivovici. Byl o překrásných, dojemných setkáních, o sdílení moudrosti a přesně tom MOSTu, který se mezi našimi kulturami snažíme tvořit.
Každopádně nutno podotknout, že dnešní noc jsme strávili v posteli. Obyčejně bychom to nezmiňovali, ale po těch několika dnech, wow. To bylo tak super!😀
Ráno jsme si dali tu nejostřejší vaječinu v životě, přivítali se s Lámou Pemou, aneb Pemíčkem a vyrazili do kláštera Rangri.
Půlka týmu tam nebyla 9 let, druhá půlka nikdy a tak nás dost překvapil hluk a smrad, který se line celým klášterem. Mniši nám vysvětlili, že kousek mají “organic garbage farm” – bio odpadkovou farmu (rozuměj skládku), a proto tolik much a smradu. V sezóně dešťů to je zkrátka součást. S mnichy je velká sranda, podobné hlášky házeli jednu přes druhou.
Přivítali nás všichni učitelé a po úvodním čaji a dortíku jsme se přesunuli na zahradu se všemi mnichy, rozdat dopisy a trochu si popovídat. Z té trochy se vyklubala dvouhodinová filosofická debata na témata jako štěstí, smrt, připoutanost, láska. Mniši se zpočátku styděli, ale pak bylo úžasné sledovat, jak je zajímá náš svět a jak lehce a srozumitelně jsou schopni sdílet složité myšlenky. Když si vzpomenu na sebe ve dvaceti… No, pojďme radši dál. Odnášíme si toho opravdu mnoho.
S mnichy, kteří ještě nemají svého dárce, jsme dávali dohromady jejich medailonky na web a řekla bych, že to byl moment, kdy jsme se začaly dojímat. Je prostě nádherné vidět, jak jsou vděční a zapálení nejen do studia, ale do služby komunitě. Jak celý svůj život směřují k tomu být dobrým, prospěšných člověkem. A jak usilovně a srdečně se modlí za šťastný, dlouhý a naplněný život Vás dárců. Opravdu dojemné.
Popovídali jsme si i s učitelem Sonamem, který se léčí se žloutenkou. Má léky a jakžtakž plnohodnotný život díky Vám. Díky Vašim příspěvkům. Když nám za to děkoval, slzy už nešly udržet.
Podívali jsme se také do chrámu, kde se mniši učí a praktikují. Zrovna tam vyráběli naprosto nádherné tormy. Výroba jedné jim zabere několik dní, můžete se podívat ve stories.
Potkali jsme také zvířecí obyvatele kláštera. Psy, kočku, později se přišlo podívat snad 6 koní. Ta jejich symbióza je taky dojemná.
Celé odpoledne se těžko popisuje slovy. Jakoby se ty naše hlavní smysly, které jsme tak zvyklí používat, malinko ztišily a prostor dostalo srdce. Mniši nám řekli, že jsou moc rádi, když se na ně přijdou podívat i lidé zvenku. Není jich moc, a proto chystáte-li se do Indie, vemte to přes Manali a Klášter Rangri.
Po rozloučení, kdy slzy dojetí už vyloženě tekly, jsme se odebrali na hotel. Martin vzal na večeři mnicha, kterého už dlouhé roky podporuje a já s Janou jsme se vrhly do tuny fotek a tvorby reportu pro dárce. Večer nebesky dobrá večeře a teď už samou únavou jen dopíšu tyhle řádky a jdeme na kutě.
Dnešek byl silný, dojemný, inspirativní. Máme takovou chuť do další práce! Děkujeme, že pomáháte!
Každý den doufám, že se u čtení tohoto deníku zasmějete. Dnes doufám, že přes něj aspoň trochu ucítíte vděk, který k Vám odsud plyne.
Děkujeme a hezký večer🌙.
