Dnešek je vysoko nad mé pisatelské schopnosti, ale pokusím se. Už ráno mě vzbudilo slunce na těch neskutečných horách, které vidíme z okna. Budík byl sice až v 8, ale 7:30 už nám tu bušil Tenzin s horkou vodou a tím svým úsměvem.
Nepamatuju si, že by se o nás někdy někdo tak nádherně staral, jako Tenzinové a všichni mniši v Ki. Neumím napsat, jak úžasné prostředí plné laskavosti a vřelosti tady vytvářejí.
Hned po snídani jsme potkali asi 50 malých mníšků, rozdali dopisy, nafotili portréty a podojímali se nad tou jejich roztomilostí. Neskutečně nás dojímá, jak krásné vztahy mají se staršími mnichy. Sice nám u focení pršelo, asi by mi normálně i byla zima, ale tady jde ze všech taková vřelost. To fakt nejde slovy popsat, to se musí zažít. Pomáhal nám “můj” adoptivní Tashi, mám takovou radost, že jsme se konečně potkali a poznali🙏.
Na oběd nám mniši udělali hranolky a spoustu dalšího báječného jídla. Mohli by se v restauracích učit od těhle šéfkuchařů. Během hodinky a půl jsme vyzpovídali mníšky, kteří ještě nemají své dárce a ve 3 jsme šli na audienci k Rinpočhemu.
No a tady mé schopnosti předat Vám, co tady zažíváme opravdu končí. Rinpočhe děkuje všem, kteří podporují kláštery, modlí se za Váš dlouhý, šťastný a naplněný život🙏. Tahle hodina a půl byla rozhodně jednou z nejsilnějších v mém životě. Troufám si říct, že pro všechny. Nikdy jsem nebyla v blízkosti tak hluboce moudrého člověka. Jeho přítomnost otevírá srdce. Jde z něj taková laskavost a soucit a přitom tolik “normálnosti” a vtipu. Obrovská inspirace.
Před večeří jsme ještě dodělali práci s mníšky, mladší Tenzin nás vzal na koru, krásně jsme si popovídali a rovnou šli dělat večeři se staršími mnichy. Brečeli jsme smíchy, srandu si umí dělat mistrovskou. Moje talenty jsou očividně jinde, než v práci s těstem.
Dnešek byl naplněný smíchem, slzami, radostí a vděčností. TAKOVOU VDĚČNOSTÍ.
No, akorát jsme dopopisovali 51 fotek malých mníšků, dopíšu tyhle řádky a jdeme spát.
Dobrou noc🌙.
