Taková hezká tradice už po desáté před spaním napsat tyhle řádky. Děkujeme za krásné zprávy, jsme nadšené, že to čtete🙏.
Pamatujete, jak jsem včera psala, že by to chtělo lehké emocionální volno? Tak to se samozřejmě nekonalo a dneska už by to chtělo těžké emocionální volno😀.
Hned ráno jsme jeli do překrásného údolí PIN, navštívit naše mnišky. Holky byly zpočátku velmi stydlivé, vůbec se s námi nechtěly bavit a dokonce některé normálně utekly, když jsme se na něco zeptaly. Naštěstí to postupem času přešlo a na konci už nás všechny mrzelo, že nemůžeme zůstat déle. Takové krásné bytosti.
Na příští rok už máme naplánovaný piknik, kde budou holky hrát fotbal, my budeme pro jistotu jen roztleskávačky😀 a sportovně se zapojíme pouze do badmintonu. Holky si strašně přejou nové pálky.
Bylo to s nima krásné, dojemné, u životních příběhů starších mnišek nešly držet slzy. Silné. Opět. Přestože tady zažíváme naprosto nádherné věci, to věčné dojímání a hluboké zážitky jsou dost náročné. Jsme úplně vyřízené. Kolem čtvrté jsme se přesunuli do kláštera Kungri, kde měli ostatní mnišky společnou puju s mnichama. Chápete to naše štěstí, že tam byl Rinpočhe a dostali jsme od něj požehnání? Co to je vlastně? Štěstí? Dobrá karma? Takhle dobrá? Fakt to chce chviličku volno😀. Trochu se vzpamatovat ze všech těch neuvěřitelných zážitků. Jsme tak vděční, tak unavení, tak šťastní.
Taky by to chtělo vyprat, ale popravdě budem rády, když si dnes zvládnem umýt zuby🤦♀️😀. Zítra musíme brzy vstávat a dát dohromady reporty z Ki a PINu. A emocionální volno bude nejdříve pozítří. Ale víte co? Když to miluješ, není co řešit. Jdem na ty zuby.
Dobrou noc a ještě jednou děkujeme za zprávy🌙.