Cesta je otevřená, huraaa. Jsme v kempu úplně sami a snídaně, rozuměj chleba s marmeládou, jedna omeleta a 3 paranthy trvá připravit dobrou třičtvrtě hodinku😀. Držíme Vám kluci palce, až tu bude plno😀. Hned po snídani vyrážíme. Dneska je to nějaké těžší než cestou sem.
Jedem asi 4 hodiny a před námi kolona. Tak zas tak zpravená ta cesta není😀. Před námi bagry a místo cesty řeka. Opravdu, řeka. Dvě hodiny čekání, jízda řekou, ten náš Pema je fakt boss. Evropské osazenstvo auta se modlilo, Pema naprosto s přehledem a loktem z okna zvládá i jízdu skrze vodopády😀. Deset minut jízdy, opět kolona, opět jízda řekou, další modlení, další potlesk pro Pemíčka a pak už jen zbytek dne jízda. Je to únavné, ale ty výhledy, aaaaaaaach. Ty jsou.
Jde vidět, že pršelo fakt řádně, jsme rádi, že ty balvany všude kolem nás skončily na cestě, ne na naší střeše🙏. Večer jsme dorazili do Keylongu, Pemík jel opravit auto, my jsme zvládli lehkou véču, malou lahvinku ovocného vína na oslavu, sprcha a jdem celkem vyřízení spát. Zítra nás totiž čeká dobrých 12 hodin na cestě.
Jeho Svatost dalajlama často mluví o naději jako hlavním lidském pohonu. A naše naděje, že zítra touhle dobou budeme usínat v překrásném klášteře Thikse jeho slova jenom potvrzuje😉.
Dobrou noc🌙.
