Dneska jsme se rozdělili na dvě skupiny. Kluci vyrazili brzo ráno směr Diskit a samozřejmě nás u toho nezapomněli vzbudit😀. Na nás děvčata připadli staříčci v exilových kempech.
Moc jsme se na ně těšily a nezklamali nás. Jde z nich obrovská pokora, klid a vděčnost. Navíc jsou překrásní. Ve vráskách mají napsaný celý život. Bylo to s nimi krásné a dojemné.
S kým to ale moc krásné nebylo jsou bohužel úředníci, se kterými musíme komunikovat. Rozhodně nechceme házet všechny do jednoho pytle, ale nový pan CRO a jeho tým je speciální živočišný druh. Když řeknu, že se na nás jednoduše vykašlal a jaksi nám nevěnoval ani 10 minut, vůbec nepřeháním. Veškerou zodpovědnost přehodil na mladého úředníka, který se teda sice asi snažil, ale občas mi cukala pravá paže😀. Velká lekce sebeovládání a trpělivosti.
Ale to známe všichni, žejo. S úředníky už si užil každý. Podporovat staříky má smysl, ale musíme vymyslet, jak tyto překážky překonat.
Odpoledne jsme měli schůzku s Health Department. Zdravotní péče se v Ladakhu zlepšuje, ale je třeba se zaměřit na pomůcky pro seniory, vozíčky, pomůcky pro ležáky. Pár nemohoucích lidí jsme navštívily. To samozřejmě nejsou příjemné okamžiky, ale z komunikace s novou paní vedoucí máme dobrý pocit. Věříme, že to bude fungovat.
No, nebylo to dneska lehké, panu asistentovi a CRO jsme chtěly chvilkama lehce ublížit na zdraví😀 (nebo možná i těžce) a rozhodně dnešek řadíme k těm méně příjemným dnům, ale nenecháme se odradit. Naši staříci nám za to stojí!
Dostaly jsme od nich spoustu sušených meruněk. Jsou tvrdé jak kámen, ale výborné. Tam je nikdo nepokouše, tak se s nimi pereme my🙏😀.
Zítra jedeme k nomádům, kde nebude signál. Pokračování tedy až někdy příště. Dneska ta dezinfekce obzvlášť bodne!
Dobrou noc🌙.
