Geografie Tibetu je tvořena především pásmem vysokých hor, řek a jezer. Území Tibetu se z většiny nalézá na Tibetské náhorní plošině s průměrnou nadmořskou výškou přes 4000 m n. m. Je to nejvýše položená plošina na světě.
Ovzduší je v Tibetu velmi suché a podnebí je díky vysokohorským pásmům většinou chladné, i když v létě se průměrná denní teplota často pohybuje okolo 20°C.
Poloha
Historický Tibet se skládal z několika oblastí. Na severovýchodě to byla oblast Amdo, která je dnes rozdělena mezi čínské provincie Čching-chaj, Kansu a Séčuán. Na východě oblast zvaná Kham, rozdělená mezi Séčuán, Čching-chaj a Jün-nan.
Západní Kham a Ü-Cang jsou dnes součástí Tibetské autonomní oblasti. Tibetská autonomní oblast hraničí s Myanmarem, Nepálem, Bhútánem, Indií, s oblastí Sin-ťiang a dále s čínskými provinciemi Čching-chaj, S’-čchuan a Jün-nan.
Vodstvo
Na Tibetské náhorní plošině se nachází velká řada jezer a vodních toků a nachází se zde hlavní zdroj velkých asijských řek. Tibetské řeky by šly rozdělit do dvou skupin, a to severní a jižní. Řeky v severní oblasti většinou napájí četná horská jezera, zatímco řeky z jižních oblastí napájí řeku Cangpo, která je známější pod jménem Brahmaputra. Mimo zmíněnou řeku Cangpo v Tibetu pramení řeky Jang-c’-ťiang, Žlutá řeka, Indus, Salwin, Mekong a Jarlung. Tok řek Indus a Cangpo přitom začíná v jezeře v Západním Tibetu u nábožensky důležité hory Kailás.
Řeky a jezera
Řeky Transhimálaje můžeme rozdělit do dvou skupin: 1. vody stékající ze severních svahů ústí do četných tibetských jezer, 2. řeky jižních svahů napájejí centrální tibetskou řeku Cangpo.
V severozápadní a severovýchodní části Tibetu převládají náhorní plošiny se slanými jezery, ve kterých končí řeky stékající z horských masivů. V západním Kchun-lunu tečou velké řeky, z nichž některé pramení v Karákóramu. Většina řek Nan-šanu tekoucích do pánví se ztrácí v jejich nánosech. Východní Kchun-lun tvoří rozvodí řek Chuang-che a Jang-c’-ťjang. V Tibetu najdeme řadu rozlehlých jezer. Mezi největší a nejznámější patří Namccho (rozloha 2207 km2 ve výšce 4718 m n.m).
Jezero Nam-co
Největší slané jezero na světě je považováno za posvátné a leží ve výšce 4 700 m n. m. Rozkládá se na ploše 1 920 kilometrů čtverečných. Nachází se nedaleko Lhasy a jihovýchodě od něj jsou hory Tangura, severně pak kopce na náhorní plošině. Jezero Namco je zrcadlem ve stepích severního Tibetu. Modré nebe, bílý sněh, zelená tráva, zelenavé jezero, jaci, stany Tibeťanů a různobarevné květiny, to všechno vytváří krásnou přírodní scenérii.
Pohoří
Průměrná nadmořská výška se na jihu Tibetu pohybuje okolo 3 000 m, na severu okolo 4 500 m. K nejvýznamnějším tibetským pohořím patří jedno z nejdelších velehorských pásem na světě, pohoří Kchun-lun. Na sever od něj se nachází Tarimská pánev. Dalším významným horským pásmem je zejména tzv. Transhimálaj, který je fakticky tvořen třemi menšími pohořími Ngari Gangri, Ňänčhen Thangla a Gangtise. Mezi další tibetská pohoří patří např. Altyn Tagh. Jižní část uzavírá Himálaj, jehož hora jako Mount Everest, který Everest jednou svou stranou už leží v Nepálu.
Hora Kailás je posvátná pro čtyři asijská náboženství: bönismus, buddhismus, hinduismus a džinismus. Na úpatí hory meditoval tibetský světec Milaräpa a podle legendy zde vedl vítězný boj s bönistickým mágem Naro Bončhugem. Blízko Kailásu se nacházejí posvátná jezera Manasarovar a Rakas.
Klima
Ovzduší je v Tibetu velmi suché a celá oblast se nachází ve srážkovém stínu. Klima je studené a teplotní rozdíly ve dne a v noci jsou často velmi vysoké. Množství srážek, podobně jako výše teploty, je závislé na jednotlivých oblastech Tibetu. Např. v jižním a severovýchodním Tibetu se průměrné množství srážek pohybuje mezi 500–1000 mm.
