Dějiny Tibetu

Mezi lety 750–794 bylo pod tibetskou nadvládou i království Nan-čao, které se však v rozhodující chvíli rozhodlo podpořit ve válce Čínu a porazit tak Tibet. Nepřátelství mezi Čínou a Tibetem však pokračovalo a až v letech 821/822 obě země podepsaly mírovou dohodu. Smlouva mimo jiné zahrnovala detailní popis hranic mezi oběma zeměmi a byla vyryta do třech sloupů. Jeden z nich, který se nachází u kláštera Džókhang ve Lhase, stojí dodnes.

Ve 13. století Tibet ovládli Mongolové. Na mongolský dvůr tehdy začala mít velký vliv buddhistická škola sakjapa, jejíž hlavní představitel se za nedlouho stal tibetským vládcem. V polovině 14. století se podařilo svrhnout teokratickou vládu sakjapovců a novým králem se stal Čhangčhub Gjalcchän (1302–1364). Počátkem 15. století vznikla díky Congkhapově učení škola gelugpa. V roce 1578 si mongolský vládce Altan chán pozval ke svému dvoru vysoce postaveného lámu této školy Sönam Gjamccha, kterému udělil titul dalajláma. V roce 1624 Tibet navštívili první Evropané, a to portugalští misionáři, kterým se podařilo postavit na tibetském území kostel. V roce 1642 byl svržen dosavadní tibetský král a na jeho místo byl dosazen dalajláma, který se tak poprvé stal světským i duchovním vládcem Tibetu.

18–20. století

Na počátku 18. století Tibet na krátkou dobu opět dobyli Mongolové, kteří jsou však vytlačeni čínskými vojsky. Tibetu tehdy byla čínskou stranou ponechána vnitřní nezávislost. Koncem 18. století do Tibetu vpadli nepálští Gurkhové, které však za nedlouho čínská armáda porazila.

Tibet nebyl v 18. a 19. století vůči Evropanům vstřícnější než vůči ostatním cizincům. S téměř nepřekonatelnými překážkami se setkávaly nejen snahy o navázání kontaktů diplomatických a obchodních, ale i náboženských. Evropským misionářům, kteří již působili v Číně, se nikdy nepodařilo překonat autoritativní odmítavý postoj tibetských církevních hodnostářů a byli opakovaně vypovídáni ze země.

V 19. století se Tibet stal křižovatkou strategických zájmů mocností, zejména Anglie a Ruska v rámci tzv. Velké hry. Angličané začali tajně mapovat Tibet již v 60. letech 19. století. Důležitou roli sehráli v těchto operacích domorodí stopaři z tibetsko-sikkimského pomezí.

V červenci roku 1903 začali Britové v indickém Gangtoku pod velením generála Macdonalda připravovat vojenskou expedici, která si měla vynutit otevření Tibetu pro obchodní cíle a předejít možným kontaktům s ruským impériem. Jejím vedením byl pověřen plukovník Francis Younghusband. Když v prosinci téhož roku překročila tato moderně vyzbrojená expedice o síle 3 000 vojáků a 7 000 šerpů tibetské hranice, uvědomili si tibetští generálové britskou vojenskou převahu a usilovali o dohodu o neútočení, s níž Younghusband předběžně souhlasil. Přesto si tato „malá válka“ vyžádala život několika tisíc Tibeťanů, vojáků i civilistů. K jednomu z největších masakrů došlo 31. března roku 1904 v horském průsmyku u osady Guru.

Dříve než Britové dorazili do Lhasy, uprchl třináctý dalajláma do Urgy ve Vnějším Mongolsku k nejvyšší duchovní autoritě Vnějšího Mongolska bogdgegénovi. Younghusbandovi se však podařilo sestavit vládu z probritsky orientovaných úředníků a 23. září 1904 byla ve Lhase podepsána dohoda mezi britskými silami, světskými a církevními reprezentanty této vlády a zástupci klášterů Sera, Däpung a Gandän. Tibet se zavázal k otevření hranic mezi Sikkimem a Tibetem pro volný obchod mezi britskými a tibetskými subjekty (otevřeny 3 trhy) a k vyplacení odškodnění britské vládě za výlohy, které jí vznikly vysláním vojenských sil do Lhasy. Zároveň se zavázal, že vyjde vstříc všem požadavkům britského obchodního pověřence se sídlem v Gyangzê (tento úřad existoval od roku 1904 až do roku 1944; od 30. let 20. století paralelně s velitelstvím Britské mise ve Lhase).

V dohodě se Tibet zároveň zavazoval, že bez britského souhlasu neodstoupí žádné ze svých území jiné mocnosti a neudělí žádné jiné mocnosti koncesi ke zřizování železnic, telegrafních linek a dolů. Tyto exteritoriální výsady, analogické těm, jejichž prostřednictvím Británie, Francie, Rusko, Německo, Japonsko a později USA spoluovládaly také dění v Číně, nebyly omezeny ani smlouvami uzavřenými v následujících letech mezi Británií a Čínou a mezi Británií a Ruskem.

Po odchodu čínských jednotek z Tibetu v roce 1912 byla až do 40. let 20. století britská posádka jedinou zahraniční vojenskou složkou přítomnou na tibetském území.

Čínská anexe Tibetu – 1949

Obrat v tibetské historii nastal v roce 1949, kdy armáda ČLR prvně vstoupila do Tibetu, porazila malou tibetskou armádu, obsadila půlku země a vnutila tibetské vládě Sedmnáctibodovou smlouvu o mírovém osvobození Tibetu (květen 1951), kterou se Tibet dostal pod svrchovanost ČLR.. Protože byla přijata pod nátlakem, nebyla tato smlouva z hlediska mezinárodního práva platná. Oficiálním důvodem vojenské invaze bylo „zachránit tři miliony Tibeťanů před imperialistickým útlakem a zabezpečit ochranu západní čínské hranice“. Přítomnost 40 tisíc vojáků, hrozba obsazení Lhasy a nebezpečí úplného zničení tibetského státu znamenaly, že Tibeťané neměli na vybranou.

Jak narůstal odpor proti čínské okupaci, zvyšovala se i míra čínské represe, včetně ničení náboženských staveb a věznění mnichů a dalších osobností. V roce 1959 propuklo velké povstání ve Lhase. Číňané je rozdrtili, přičemž jen v oblasti Lhasy zahynulo 87 tisíc Tibeťanů, a dalajlama uprchl do Indie, kde nyní sídlí s tibetskou exilovou vládou. V roce 1963 zde vyhlásil ústavu demokratického Tibetu. Mezitím v Tibetu samotném náboženský útlak, trvalé porušování lidských práv ani systematické ničení historických a náboženských památek okupanty nedokázaly zlomit vůli tibetského národa k odporu. Více než šestina populace, 1,2 miliónu Tibeťanů, přišlo o život v důsledku čínské okupace. Součástí genocidy je i plánované přesídlování etnických Číňanů do Tibetu.

Dějiny Tibetu v datech

• 127 př. n. l. – zavedení tibetského královského kalendáře gjal lo
• 602 – Namri Songcän, vládce Jarlungu, první král Tibetu
• 605 – 650 – vláda krále Songcän Gampa, vznik tibetského království
• 763 – Čchang-an dobyt tibetskými vojisky, čínský císař donucen uzavřít mír a zavázán platit Tibetu daně; tibetský král pozval buddhistické učitele z Indie a Číny
• 766 – založení prvního buddhistického klášter v Samjä a působení Padmasambhavy v Tibetu; vznik tantrických škol
• 792 – diskuse indických a čínských buddhistů v klášteře Samjä
• 756 – 797 – vláda krále Thisong Decäna; rozkvět tibetské říše
• 814 – 836 – vláda krále Ralpačäna
• 821 – Čínsko-tibetská mírová smlouva [Tibeťané budou šťastni v Tibetu a Číňané v Číně]
• 836 – 842 – vláda krále Langdarmy; pronásledování buddhismu
• 842 – král Langdarma zabit mnichem; rozdělení Tibetu na několik států
• 1042 – 1054 v Tibetu působí Atíša Dípankara, indický buddhistický učitel, oživování buddhismu po úpadku od dob Langdarmy
• 1073 – založen klášter v Sakji; začátek éry červených čepic v tibetském buddhismu
• 1027 – v Tibetu vyložena Kálačakra, začátek 60ti-letého kalendáře rabdžung lo
• 1247 – spojení Tibetu s Mongolskou říší, která poskytuje Tibetu vojenskou ochranu a Tibet je pro Mongolsko duchovním a náboženským centrem; propojení vládnoucí tibetské školy Sakja s mongolských chánem
• 1261 – Tibet znovu sjednocen a hlava školy Sakja se stáva králem
• 1350 – konec teokratické vlády školy Sakja, s králem Čhangčhub Gjalcchänem se dostává k vládě světský rod Phagmodu
• 1409 – tibetský mnich Congkhapa zakládá školu žlutých čepic Gelug
• 1578 – hlava školy Gelug obdržela od mongolského chána titul dalajlama
• 1642 – za pomoci mongolského chána svržena světská vláda v Tibetu (1640) a nastolena teokratická vláda dalajlamů; intronizován 5.dalajlama Lobzang Gjamccho
• 1653 – Velký pátý dalajlama se setkává u Pekingu s čínským císařem
• 1682 – umírá pátý dalajlama; jeho smrt je tajena následujících 14 let
• 1720 – Kälzang Gjamccho intronizován jako 7.dalajlama; čínská vojiska dobyla Lhasu a vyhnala Mongoly, kteří dobyli Lhasu v roce 1717; Tibetu je ponechána vnitřní nezávislost
• 1792 – vpád nepálských Gurkhů do Tibetu a jejich porážka čínskou armádou
• 1854 – 56 – vpád Nepálu do Tibetu; mírová smlouva zavazuje platit daně Nepálu
• 1904 – Britská invaze do Tibetu pod vedením plukovníka Younghusbanda a obsazení Lhasy, mírová smlouva o vlivu Britů v Tibetu
• 1910 – čínská armáda obsazuje Tibet; 13.dalajlama utíká do Indie
• 1913 – 13.dalajlama vyhlašuje nezávislost Tibetu; do oběhu uvedeny tibetské bankovky a mince
• 1914 – mezinárodní konference o Tibetu v indické Simle končí neúspěšně, dohoda Británie a Tibetu o tzv. McMahonově linii o hranici mezi britskými koloniemi a Tibetem podepsána v Simle; britská vojska opouštějí Tibet
• 1918 – tibetská armáda vedená důstojníky vyškolenými Brity poráží čínská vojska, která pronikla do Tibetu; podepsána mírová smlouva mezi Tibetem a Čínou; Čína pak odmítne smlouvu ratifikovat
• 1933 – umírá 13.dalajlama
• 1935 – narodil se Tändzin Gjamccho, budoucí 14.dalajlama
• 1937 – Británie zveřejňuje Dohodu ze Simly
• 1940 – pětiletý Tändzin Gjamccho je intronizován jako 14.dalajlama
• 1943 – Británie potvrzuje nezávislost Tibetu
• 1947 – Britská mise ze Lhasy přemístěna do Indie, která získala nezávislost
• 1947 – 49 – Tibet vysílá do OSN a světa oficiální tibetské mise, vyhlášena úplná nezávislost Tibetu
• 1949 – Vznik komunistické Čínské lidové repbliky
• 1950 – Čínská vojska vtrhla do Tibetu; tibetská armáda zničena v bitvě v Čhamdu
• 1951 – Sedmnáctibodová smlouva o mírovém osvobození Tibetu podepsaná tibetskou stranou pod čínským nátlakem; Číňané obsazují Lhasu
• 1956 – ve Khamu a Amdu začíná ozbrojený boj proti čínské nadvládě; dalajlama navštívil Indii při příležitosti 2500 let od Buddhova narození
• 1957 – USA začínají prostřednictvím CIA vojensky podporovat Tibeťany
• 1959 – lidové protičínské povstání ve Lhase; 14.dalajlama utíká do Indie
• 1960 – Mezinárodní komise právníků uvádí ve své zprávě, že Číňané v Tibetu provádějí genocidu, dalajlama přesídlí do severoindické Dharamsaly, která se později stane i sídlem tibetské exilové vlády
• 1962 – čínsko-indická pohraniční válka na McMahonově linii
• 1963 – tibetská exilová vláda v Indii zveřejňuje demokratickou ústavu pro budoucí svobodný Tibet
• 1965 – Čína vytváří Tibetskou autonomní oblast, velké části Khamu a Amda jsou přičleněny k čínskám provincíím
• 1966 – 69 – čínská kulturní revoluce: Rudé gardy ničí tibetské chrámy a kláštery, terorizují a zabíjejí Tibeťany
• 1971 – USA ukončují svoji vojenskou podporu Tibeťanů
• 1974 – Nepálská armáda na nátlak Číny likviduje vojenské základny tibetských povstalců v Mustangu; konec ozbrojeného odboje Tibeťanů
• 1979 – Čína umožňuje delegaci exilové vlády návštěvu Tibetu; Tibet poprvé od roku 1963 otevřen zahraničným turistům
• 1980 – návštěva generálního tajemníka komunistické strany Číny Chu-jao-panga v Tibetu a jeho slib obnovy ekonomiky Tibetu na úroveň před rokem 1959 a zajištění náboženské svobody
• 1987 – masové demonstrace ve Lhase za nezávislost; opětovné přitvrzení čínské politiky v Tibetu
• 1988 – nová vlna demonstrací za svobodu a nezávislost brutálně potlačená, hromadné zatýkaní; projev dalajlamy ve Štrasburku s vyhlášením pětibodové dohody, kterou Čína odmítne
• 1989 – další demonstrace ve Lhase, policie zabila 80 – 150 Tibeťanů; vyhlášení stanného práva, zatýkaní, omezení pohybu, uzavření Tibetu pro cizince; dalajlama obdržel Nobelovou cenu míru; umírá desátý pančhenlama
• 1990 – ukončení stanného práva ve Lhase po 13 měsících; dalajlama navštíví Československo na pozvání prezidenta Havla
• 1992 – cizinci opět mohou navštívit Tibet, čínská vláda podporuje organizovanou turistiku a brání individuální
• 1993 – protesty obyvatelů Lhasy proti zvyšování cen a životních nákladů
• 1994 – Potála, tradiční sídlo dalajlamů ve Lhase, po rekonstrukci opět otevřena
• 1995 – šestiletý Gendün Čhökji Ňima je dalajlamou označen jako nová jedenáctá inkarnace pančhenlamy, vyhlášení vyjímečného stavu v Žikace a dočasné uzavření kláštera Tašilhünpo z důvodu podpory nového pančhenlamy, kterého Číňané neuznají a vyhlásí svého kandidáta za pančhenlamu, Gendün Čhökji Ňima je Číňany uvězněn na neznámém místě
• 2006 – dokončení nejvýše položené železnice světa a celé řady projektů. Byly zbourány staré části Lhasy, vznikají nevzhledná sídliště pro další vlny čínských přistěhovalců. Neoficiální odhady hovoří o stejném počtu Tibeťanů a Číňanů v Tibetu.
• 2008 – před olympijskými hrami v Pekingu byly v Tibetu krvavě potlačeny další údajné protičínské demonstrace, různé zdroje poukazují k opětovnému angažování čínské vlády ve vyprovokování a řízení nepokojů.
• 2009 – na protest proti čínské politice se spustila vlna sebeupalování, tuto formu odporu zvolily postupně desítky Tibeťanů ve věkovém rozmezí 15 až 64 let. Jde o mnichy, ale i mnišky, nomády, zemědělce, ženy i studenty.
• 2011 – Lozang Sangay byl zvolen historicky prvním premiérem tibetské exilové vlády.
• 2012 – čínská vláda začala uplatňovat nová pravidla pro tibetské občany, např. Tibeťané z Amda a Khamu musí při vstupu do Lhasy prokázat minimálně pět různých povolení. Vycestování do zahraničí je téměř nemožné.
• 2015 – Čína dokončila stavbu největší vodní elektrárny v Tibetu, nachází se na řece Jarlung Cangpo, zhruba 140 kilometrů od Lhasy. Dílo je s řadou skrytých přehrad možným ohrožením vodního zásobování několika zemí v Asii. Číňané plánují tisíc kilometrů dlouhý tunel pro zavodnění pouště Taklamakan.
• 2016 – čínské úřady začaly s demolicí akademie tibetského buddhismu Larung Gar a centra Jačhen Gar. Bylo vyhnáno několik tisíc mnichů a mnišek. Situace se podobá nové kulturní revoluci.
• 2017 – 24. prosince umírá sto padesátá první oběť sebeupálení v Tibetu.
• 2018 – podpora užívání tibetštiny v Tibetu klasifikována jako „podněcování k separatismu“. Čína byla již potřetí za sebou vyhlášena zemí s nejvyšší mírou potlačování svobody na internetu.
   

Datování v dávne historii Tibetu se v dostupné literatuře liší, zde je použito datování podle Yeshe de Project: Ancient Tibet, Dharma Publishing, zdroj: www.tibinfo.cz, autor: Ľubomír Sklenka , 1986. 15. 2. 2000