18. den
- Zpátky na začátek
Poslední dva dny jsou tak nabité, že je s vámi sdílíme až teď. Vše začíná ranní modlitbou v chrámu v Diskitu. Díky rituálu mandaly mají mniši speciální kostýmy a pudža je delší, než obvykle. Také připravují tormy, jejichž výrobu vede zkušený starý mnich z jižní Indie. Během obřadu dostáváme slaný máslový čaj (mimochodem výborný!) a tsampu.
Odpoledne se pak všichni mniši schází i s námi a modlitba je věnována všem dárcům a příznivcům MOSTu ProTibet, na odstranění překážek a rozvíjení laskavosti a štěstí.
Je to dojemné a krásné, mniši pak skrze nás posílají pozdravy vám všem a obrovské poděkování za vaši štědrost, díky které mohou děti studovat a staříčci žít v lepších podmínkách. Síla jejich vděčnosti nám vhání slzy do očí
A je čas opustit i klášter Diskit. Všechnu laskavost a radost si však bereme v srdcích s sebou. Cesta zpět je o poznání delší a trvá 7 hodin. Je větší provoz a často stojíme, když například bagry odstraňují kameny spadané na cestu. Ale nevadí nám to, jedeme ve dvou autech s našimi mnichy Phuntsokem a Tseringem a to je úplně nejlepší cestování! Navíc hodinové čekání naplňujeme společnou meditací u horského potoku vedle cesty s Lamou Tseringem
Obrovské překvapení mě čeká na sedle Khardung-la (5300+), kdy za sebou slyším češtinu a mezi modlitebními praporky se objevuje
Richard Slaba . Ríša je úžasný člověk, geniální fotograf a průvodce, který byl na začátku všeho, čeho jste teď součástí i vy. Prováděl nás Himálajem v létě 2002 a při této cestě začala vznikat myšlenka MOSTu a jeho poslání. A navíc většina těch nejkrásnějších fotek, které používáme, pochází z jeho rukou!
Ríšu jsem těch 21 let neviděla… Setkání je nádherné a plné radosti! Děkuji Ríšo, že jsi!
Do Lehu přijíždíme až v podvečer a ještě se potkáváme s Tašim z exilové vlády. Předává nám dopisy od babiček a dědečků pro dárce a domlouváme se na plánu v projektech Koza ProTibet
a Otop pro seniory. Vše musí zařídit ještě před zimou.
A toto je naše poslední pracovní schůzka letošní Indie. Loučíme se s Lehem a Ladakhem tím nejlepším způsobem, jakým si jen umím představit. Sedím s Ríšou a jeho skupinou ve střešní restauraci, díváme se na večerní hory, povídáme si a pijeme pivo! První za celou Indii!A do toho začala hrát Lucie Ameriku. Tohle člověk nevymyslí, to se může jen stát
Ráno odlétáme z Ladakhu, pracovní část cesty končí a my si po třech týdnech užijeme volný víkend, než se vrátíme domů. Jedeme na 2 dny meditovat do Bodhgaji, odpočívat a nechat v sobě v tichu usadit všechnu tu vděčnost a laskavost, kterou jsme tady v Indii zažili.
Moc vám všem děkujeme, že nás sledujete a prožíváte to s námi, za všechny zprávy a sílu, kterou nám posíláte. Cítíme to a děkujeme.