Přednáška Dalajlamy v Dharamsale

„Všichni vzdáváme úctu Buddhovi, který dosáhl osvícení tím, že shromáždil nezměrné zásluhy a moudrost. V podstatě učil, jak se všichni můžeme stát dobrosrdečnými. Měli bychom zkoumat příčiny, díky nimž se Buddha stal osvíceným. I my máme buddhovskou přirozenost, ale ta je zatemněna nečistotami, jako je mylná představa, že lidé a jevy existují nezávisle.

Jako mnich a následovník Buddhy je mou každodenní praxí přemýšlet o probouzející se mysli bódhičitty a pohledu na prázdnotu. Vzpomínám si, že věci nejsou takové, jaké se zdají. Existují pouze na konvenční úrovni. Nejen, že musíme čelit našemu sklonu uchopit existenci nezávislého já, musíme také odolat našim sebestředným postojům.

Všichni jsme stejní v tom, že si přejeme štěstí a snažíme se vyhnout utrpení. To, co nás v koloběhu existence spojuje, je naše mylná představa o nezávislé existenci. Když přemýšlím o prázdnotě, myslím si, že všechno je jako iluze. Tím, že se s tím seznámím, mohu snížit své chápání nezávislé existence. Tyto postoje, které se chytají vrozené existence a váží si jich, jsou s námi po dobu bez počátku.“

Náš komentář:

Dalajlama v tomto úryvku zdůrazňuje, že utrpení vzniká díky mylné představě o naší nezávislé existenci. Apeluje proto, abychom přemýšleli a meditovali o prázdnotě.  

Prázdnota: Když buddhisté mluví o prázdnotě, nemají na mysli nicotu, ale spíše neomezený potenciál pro cokoli: cokoli se může objevit, změnit, zmizet. Vědomí otevřenosti, které lidé zakoušejí, když nechají mysl volně spočívat bývá nazýváno prázdnotou. A protože podstatou naší mysli je prázdnota, jsme nadáni schopností zažívat potenciálně neomezenou škálu myšlenek, pocitů a vjemů. Dokonce i neporozumění prázdnotě je jev, vyvstávající z prázdnoty. Při plném pochopení prázdnoty zároveň zjišťujeme, že žádná věc nemůže být pevná, oddělená a nezávislá.

Bódhičitta: Je rozpoznání podstaty mysli a z toho vzniklá spontánní aktivita bez úsilí, myšlenek a váhání. Tohoto stavu se dosáhne, pokud zmizí oddělenost mezi prožívajícím, prožívaným a samotným prožíváním a tyto tři se stanou neoddělitelným celkem.