NOBELOVA CENA ZA LASKAVOST

Byť za vznikem prestižní Nobelovy ceny „stojí dynamit“, udílí se také za příspěvek k celosvětovému míru, nenásilí. V prosinci 1989 ji získal čtrnáctý dalajlama – duchovní vůdce Tibetu. 

Nominace v devítkovém roce byla hodně symbolická. Toto číslo hraje v životě současného dalajlamy zajímavou roli.

V roce 1939 byl přiveden do Lhasy, kde byl o rok později prohlášen hlavou tibetských buddhistů.      

Rok 1949 – pod záminkou mírového osvobození přišla do Tibetu čínská armáda. Vzhledem k narůstajícím problémům musel už ve věku šestnácti let převzít plnou světskou i duchovní odpovědnost, vyplývající z jeho funkce dalajlamy.

Neblahý byl rok 1959, kdy po tibetském povstání  musel dalajlama opustit zemi a uchýlit se do indického exilu.

V roce 1969 překvapil Tibeťany, když prohlásil, že o zachování funkce dalajlamy, která je více než tři století stará, musí rozhodnout tibetský lid. Dalajlama vyvíjel velké aktivity ve věci jednání s čínskou stranou.

První delegace exilových hodnostářů navštívila Tibet až v roce 1979. Další jednání však byla (a doposud jsou) neúspěšná.  

Není bez zajímavosti, že o deset let později v roce 1989 byl poprvé oficiálně pozván na návštěvu hlavou státu – prezidentem Václavem Havlem. Čtrnáctý dalajlama navštívil Českou republiku opakovaně. Častokrát si vyčlenil prostor pro setkání se sdruženími a organizacemi, které se zabývají tibetskou otázkou.

Osobně se několikrát setkal i se členy organizace MOST ProTibet, např. v letech 2016 v Praze. K poslednímu osobnímu setkání s Jeho Svatostí došlo díky šťastným okolnostem letos v létě v indickém Ladakhu.

    „Moje náboženství je velmi prosté, je jím laskavost“  říká Jeho svatost 14. dalajlama. Dlouhá desetiletí se snaží jednat s Čínou o napravení situace dialogem. 

     Za peníze, které k Nobelově ceně dostal, a z příspěvku jednoho japonského mecenáše, nechal dalajlama postavit v Dharamsale nové tibetské kulturní středisko zvané Norbulinkský institut. Jedním z úkolů tohoto institutu je podpora dialogu mezi různými kulturami a náboženstvími. Tímto krokem a vlastně celým svým životem naplňuje podmínku udělení Nobelovy ceny za mír, tj. aby osoba „vykonala co nejvíce pro bratrství mezi národy, zrušení nebo zmenšení existujících armád či pořádání a propagaci mírových kongresů“.