Všichni vnímáme, že svět je pořád propojenější. Informace se na nás hrnou doslova ze všech koutů naší planety. Není proto divu, že knihkupectví jsou téměř zaplavena knihami pojednávajícími o východní filozofií. Ovšem, jak se v té záplavě orientovat? Ne všichni se chtějí hned ponořit do tajů buddhismu, taoismu, hinduismu, nebo Hatha jógy. Zároveň nám ale v hlavě vrtá myšlenka: O čem všechna ta pojednání, stará tisíce let, vlastně jsou? Nemohou mít dokonce v něčem pravdu?
Skvělým průvodcem nám může být kniha Bdělost od indického spisovatele A. de Mello. Za svůj život hodně cestoval, několikrát navštívil Španělsko a USA, kde studoval a posléze i učil. Ve svých knihách dokázal mistrně propojit myšlenky křesťanství s filozofií východu a lidskou psychologií.
Zlom v jeho životě nastal, když v Kalkatě potkal chudého řidiče rikši jménem Rinzai, který, ačkoli prožíval bolesti smrtelné choroby a byl tak chudý, že musel ještě před smrtí prodat svoji kostru, byl plný víry a radosti. „Najednou jsem si uvědomil, že jsem potkal mystika, který objevil život. On žil, já jsem byl mrtvý.“
A nyní alespoň jeden citát už přímo z jeho knížky Bdělost:
„Nikdy ani na minutu, ať už vědomě či nevědomky, si nepřestanete hlídat reakce druhých lidí a tančíte tak, jak oni pískají.
A hezká definice probuzené osoby je: člověk, který už netančí tak, jak píská společnost, ale který tančí na hudbu, která vychází z něho samotného.“