Přátelé, mockrát děkujeme za všechny zprávy a maily před cestou. Půlka týmu nebyla v Indii 3 roky, druhá půlka nikdy, a tak jsme si řekly, že by si to zasloužilo posdílet dojmy.
Vezmeme to od začátku. Středa začala pěkně brzy. 6:30 jsme zamávaly MOSTu, hodily krosnu na záda, batoh na prsa a vyrazily směr nádraží. Trasa vypadala následovně – Ostrava – Vídeň – Kuwait – Dillí. Zhruba za 24 hodin😀. Přestože jsme jedna větší spáč než druhá a prospaly jsme kus cesty, dorazily jsme úplně vyšťavené. Tělo se sice hýbe, ale mozek si vesele usíná.
A v tomhle rozpoložení vylezete ven z letiště a BUM. Indie. Tolik zvuků, barev, vůní, smradů, aut, tuktuků, krav, opic, lidí, náboženství, troubení a všudypřítomného chaosu na jednom místě nenajdete snad nikde jinde na světě. Prakticky jakákoliv činnost, jakýkoliv pohyb městem je od přistání intenzivní zážitek. A to je možná to pravé slovo pro popis dnešního dne… INTENZIVNÍ.
Nevím, jestli to jde vnímat neutrálně. Indii si buď zamilujete nebo se v ní zblázníte. Naše volba je asi jasná😍😀
Odpoledne jsme byly na návštěvě na české ambasádě, což bylo milé setkání. Jsme moc rády, že je Tibet zajímá a chtějí se zapojit do podpory.
A ještě jeden moment (v té šílené změti zážitků dnešního dne) stojí za zmínku. Už opravdu unavené a uvařené ve vlastní šťávě jsme z ulice vlezly do tibetské osady Majnu-ka-tilla. A bylo to jako vstoupit do jiného světa. Vlastně tak trochu domů. Tak jsme tu asi správně😍😀.
Právě sedíme v nočním busu do Manali, zítra si trochu dáchnem a v sobotu jdeme navštívit mnichy v Rangri.
Tak dobrou noc a ještě jednou díky🌙.