Včera večer jsme vyrazili nočním busem z Dillí do Manali. Level únavy se dá popsat asi tak, že přes všechno to natřásání a troubení jsme spali jak zabití😀. Člověk je úžasně přizpůsobivý tvor!
Ráno jsme se vzbudili do krásně zelených kopců Manali, dali Masala chai a vyrazili směr ubytko. Indický booking nezklamal😀 a na třetí pokus se povedlo najít vcelku čistý a nesmradlavý pokoj. Celkově oproti Dillí signifikantně ubylo smradu a hluku. Moc příjemné😍. Barev, náboženství a zvířat naštěstí ne, to je nedílná součást asi celé Indie.
No a protože postel jsme viděli naposledy v úterý v noci a báječné jídlo uvidíme na delší dobu naposledy dnes a zítra, den jsme povětšinou strávili jezením a spánkem😀. Minimálně půlka týmu už má sežehnutý jazyk ze všech těch ostrých indických omáček, ale jsou TAK MOC dobré😩😀. Po každém jídle dáváme maličkého panáčka moravského švestkového moku, dezinfekce je tu nutná! Myslím, že mikrobiální obyvatelé naší zažívací soustavy se nestačí divit, co se to děje😀.
Nadmořskou výšku zatím vnímá jen moje konopná mast, vybuchla na mě aspoň půlka, to byla celkem zrada🤦♀️😀.
V pozdním odpoledne jsme vyrazili do Manali gompy – místního buddhistického chrámu. Tam na Vás klid a mír dýchají i stěny. Je to takový svět ve světě. Moc se těšíme zítra do Rangri a taky na Pemu, který nám bude následující dny dělat společnost.
Povzbuzující je, že nám poprvé od středy jdou aspoň trošku vidět kotníky😀, otoky nás začínají opouštět, huraaa.
Tož tak dneska. Čas lidí končí, podle zvuku začíná čas psů. Přejeme krásný večer, my jdeme spát🌙. Jak jinak😀