Noc byla šílená, ale to ráno. Když odmyslím, jak moc je mi zle, je to nádhera. V noci napadl sníh, všude kolem kozy, čerstvý vánek, úsměvy nomádů. Přišlo se jich na dvě Evropanky ve spacáku podívat asi 20😀.
Podívali jsme se na dojení, Janča zvládla čaj a snídani, já jsem popravdě počítala minuty do konce života😀 a jakmile nomádi s kozami vyrazili na pastvu, my jsme vyrazili zpět do Sumdha. Tam jsem pochopila, že můj drahocenný život ještě nekončí🙏😀. Huraaa.
V Sumdhu se ve společenské místnosti sešla celá vesnice. Děti, mladí, staří. Sice nikomu nerozumíte ani slovo, nikdo nerozumí vám, ale přesto si rozumíte. To je tak krásné. Zase jsme se podojímali, probrali jsme nové způsoby podpory, pofotili, pomazlili děti, dostali kathaky a vyrazili směr Tsomoriri.
Já tak miluju ty kontrasty tady. Hodinu zpátky šílený šrumec a u jezera božský klid. Je překrásné a vydržely bychom u něj sedět hodiny. Čas ale tlačil, v Sumdhu nás ještě čekali dva noví staříci do adopce.
Řeknu Vám, pracovat v těhle výškách je trochu jiné kafe. Jsme opět vyřízené. A po cestě, jak už je u nás zvykem, šup, další píchlá pneumatika😀. Už nám chybí jen motorka😀. Povedlo se píchnout auto, bus i cisternu s benzínem😀.
Smrdíme jak kozí hovno, já mám navíc asi blechy🤦♀️😀 a ze všeho nejvíc se těšíme na sprchu a postel. V Thikse ale zvládáme zatím jen sprchu, jdeme ještě na večeři k Čhambově rodině. Zlatí lidi. Báječné jídlo. My máme fakt dobrou karmu🙏. Tyhle zážitky nám nikdy nikdo nevezme.
Je to tu chvilkama drsné, ale úžasné. Děkujeme, že těmhle lidem pomáháte. Má to smysl. Dobrou noc🌙.
