Ráno nás ještě v Manali přivítalo krásné sluníčkové počasí a dokonce dvě duhy. Hned po snídani ale přijel Pemík a vyrazili jsme do Spiti. Být v Manali je krásné, odjíždět z něj snad ještě krásnější. Čekala jsem, odkud se vynoří elfové😀. Překrásné, zelené hory.
Cestu nám podstatně zkrátil nově vybudovaný tunel. Potkali jsme spoustu koz, koní, dzo a taky milých obličejů místních. Postupem času a s přibývající nadmořskou výškou začalo ubývat zeleně, zato okolí bylo čím dál dramatičtější. Nevím, jestli mi za celou cestu spadl rohlík z pusy na dýl než třeba 10 minut😀. I když to pořádně natřásá a v pěti v autě to není nic moc pohodlného, ta nádhera všude kolem člověku nedovolí nemít radost. Ty hory, ty vodopády.. Aaaaaaaaaaach. Překrásné, opravdu.
Vyjeli jsme až do nějakých 4,5 tis m a řeknu Vám, to už je celkem cítit. Těch pár mozkových buněk, které přežily let a Dillí to teď vzdalo😀. Snažily jsme se Vám natočit pozdrav, odtud i hlavní fotka, ale lepší bude, nechat si ho pro sebe. Jana po 20ti letech práce v MOSTu plete Ki a PIN a vůbec vymáčknout ze sebe kloudnou myšlenku nám dělalo značný problém😀. No, nikdo není dokonalý…
Pema nás bezpečně dovezl až do Spiti, pokochali jsme se klášterem Ki na kopci a před Kazou jsme potkali naše holky z Kowangu. Tak moc se na ně těšíme! Holky se akorát vracely ze společné puji z mnichy z Komiku. Dnes spíme v klášteře v Kaze. Půlka týmu léčí výškový bolehlav, druhá je velice potěšena absencí bolehlavu😀. Dokonce i kotníky jsou vidět🙏😀.
Další náročný, ale úžasný, krásný den. Tak jednoho dezinfekčního na dobrou noc a Vám hezký večer🌙.
