Přátelé, tak jestli včera pro mě bylo těžké napsat, co jsme zažili, dneska je to opravdu nemožné.
Zvládnu Vám sdělit, že na snídani nám mniši dali chleba ve vajíčku a nutellu, to bychom v klášteře opravdu nečekali. Pak jsme se dali do rozdávání dopisů a focení portrétů starších mnichů. Jsou naprosto úžasná parta. Rodina. To fakt nejde popsat, jak se člověk mezi nima cítí.
Taky Vám zvládnu sdělit, že ze srdce děkujeme všem dárcům zapojeným do Adopce ProTibet a všech projektů podporujících kláštery. Má to obrovský smysl. Moc doufáme, že to jde skrze tento náš deníček aspoň malinko cítit.
Po báječném obědě – jak naivní jsem byla, když jsem před pár dny psala, jak se teď týden moc dobře nenajíme – v klášterech vaří opravdu skvěle, nás vzal Tenzin na prohlídku chrámů a meditačních místností. Jsem schopna Vám sdělit, že to bylo silné. Posvátné. Nesdělitelné. Nepředatelné. Každému bych přála tenhle zážitek.
Na rozloučenou jsme dostali tradiční oblečení ze Spiti, to se asi pobavíte, jaké jsme v tom Mařeny😀. Úplně nejlíp jsme se v tom necítily, ale mniši měli takovou radost, že jsme v tom vydržely až do večera. Vzali jsme pár mnichů na kafe a dortík do restaurace v Kaze, kluci měli poprvé kapučínko s tiramisu, to bylo kouzelné pozorovat. Samozřejmě jim to kafe vůbec nechutnalo, asi jako když já piju slaný čaj😀, ale po 4 kostkách cukru byli spokojení😀. Loučení bylo velmi emotivní.
Dnešek byl nádherný, silný, vlastně bychom teď potřebovaly lehké emocionální volno.
Zítra jedem za mniškama do PINu. Doufám, že návštěvu u nich už zvládnu popsat lépe:).
Hezký večer a dobrou noc🌙.
